Laboratorní diagnostika - Fujirebio

Diagnostika se zabývá metodami a prostředky diagnózy. Diagnóza pochází z Řeckého slova roz-poznání a zabývá se soustavným určováním a klasifikací nějakého obvykle nežádoucího stavu, především nemoci, případně i poruchy nebo poškození. Vychází obvykle z nějakých pozorovatelných příznaků a snaží se najít jejich příčinu. Laboratorní diagnostika se zabývá určením nemoci a probíhá v prostředí laboratoří. 

V dnešní době existuje mnoho metod. Například IVD („in vitro diagnostika“) metoda doslova znamená diagnostika ve skle a je prováděna mimo živý organismus a zkoumá odebrané tělní tekutiny nebo vzorky tkání nejčastěji ve zkumavce. Podstatou je měření množství nějaké substance buď v krvi, moči či jiné tělní tekutině, mikroskopické hodnocení buněk, měření fyzikálních vzorků a podobně. Tyto metody jsou velmi důležité pro určení choroby, a to i v době, kdy pacient ještě nevykazuje žádné příznaky a jiné diagnostické metody onemocnění nezachytí, díky tomu je možné zachytit onemocnění ještě v době, kdy je snadněji léčitelné a v mnohých případech je poškození organismu i vratné.

Patří sem i tak zvané screeningové metody, které jsou používané preventivně ve velkých skupinách populace, kde se očekává možný výskyt nějakého onemocnění nebo rozšíření nákazy a napomáhají tak včasnému preventivnímu zásahu. Laboratorní diagnostika se též používá, kde byl proveden akutně chirurgický zákrok a pacient je tak sledován nejen klinicky, ale i laboratorně. Díky laboratorní diagnostice se dá podle změn některých parametrů v krvi usuzovat úspěšnost léčby či případná nutnost její změny.

Díky těmto technologiím mají tedy lékaři možnost ověřit si nebo doplnit diagnózu objektivním laboratorním nálezem.